Do Hospice Mezi stromy v Havlíčkově Brodě jsem nastoupil 10. března 2026, po hospitalizaci v nemocnici v Třebíči, kde mi pan primář doporučil právě toto zařízení.
Přiznám se, že cestou sem jsem měl velký strach. Bál jsem se, co mě čeká. Dnes, po dvou měsících, můžu říct jediné – byl jsem nesmírně mile překvapený.
Už při přijetí mě čekalo něco, co se slovy jen těžko popisuje. Celý personál mě přivítal s otevřeností a vlídností. Všichni mi podávali ruce a vítali mě. V tu chvíli ze mě všechen strach opadl. Měl jsem obavy, že to tady bude nepříjemné nebo neosobní – opak je pravdou.
Prostředí hospice je krásné – příroda, čistota, vybavení, všechno dohromady vytváří klidné a důstojné místo. Personál je výjimečný. Jsou to lidé na svém místě – milí, ochotní a lidsky blízcí. Paní doktorka je velmi přívětivá, paní ředitelka skvělá žena.
Velmi rád si povídám s paní recepční, která mi každý den zpříjemňuje čas. Velkou radost mi dělají i děti, které za mnou chodí – hrajeme spolu hry jako Člověče, nezlob se nebo Prší. Moc si vážím toho, že mi věnují svůj čas.
S ostatními pacienty trávíme chvíle ve společenské místnosti, povídáme si, někdy si dáme i skleničku piva. Je tu příjemná atmosféra a lidské teplo.
Jedno z nejkrásnějších gest pro mě bylo, když mi sanitářka paní Růžičková ušila klobouk, protože jsme nemohli najít žádný, který by mi seděl. I tohle svědčí o tom, jací lidé tu pracují.
Dnes můžu s klidem říct: Je mi tu dobře. Jsem tady šťastný. Opravdu šťastný. Neměnil bych ani za zlaté prase.
Děkuji všem, kteří tu pracují. Jsou to výjimeční lidé a přeji si, aby se o nich vědělo.
— pan Zdeněk, pacient Hospice Mezi stromy
