Popis
Mierva Johana
O díle
Tento velký šamotový kachel byl ručně vymodelovaný, písmenko po písmenku otisknutý výňatek textu z Žalmu 139 mluví autorce z duše. Je o vztahu člověka k Bohu, o uznání Boží svrchovanosti, moudrosti, všudypřítomnosti, dokonalosti, ale i šikovnosti při tvoření miminka v lůně matky a vedení člověka po cestě věčnosti. Autorem textu byl izraelský král David, který Bohu vzdává chválu za činy, jež doslova budí bázeň. „Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku.“
Tento kachel může viset vevnitř i venku – celoročně. Odolává mrazu, dešti i slunci. Text je vepsán malými razítky, zatřeno oxidy kovů, glazováno a páleno dvakrát, finální teplota 1.250°C.
O autorovi
Narodila se 9. 6. 1976 v Boskovicích do rodiny keramiků a vyrůstala v Kunštátě přímo v budově velké keramické dílny, kde se vyráběla proslulá Kunštátská keramika. Tam si jako dítě hrála s mladší sestrou Josefou přímo mezi zaměstnanci. Rodiče Radmila a Milan Růžek pracovali hlavně jako točíři, ale jejich dcerám ukázali a provedli je všemi provozy od hlinárny přes točírny, glazovnu a pece až ke skladu, kde se hotové zboží třídilo a chystalo k expedici. Johana sice od dětství sbírala semenáčky rostlin a neúspěšně se pokoušela pěstovat stromy, protože se chtěla stát zahradnicí, ale alergie na pyl jí studium zahradnictví neumožňovala. Další možností byl výtvarný obor na SPŠ Keramické v Bechyni, což se ukázalo jako velmi dobrá volba. Už jako dítě měla divné otázky ohledně života, smrti, počátku vesmíru a pídila se například po tom, kdo zasadil první strom… V prvním ročníku střední školy se setkala s křesťany (katolíky i protestanty) a uvěřila dobré zprávě, že Bůh velmi miluje člověka a dává mu věčný život jako dar. To byl zlomový okamžik v jejím životě i tvorbě. Asi v patnácti letech začala pomáhat rodičům, kteří si mezitím po revoluci založili vlastní rodinnou keramickou dílnu a odešli z továrny. Po studiích střední školy byla Johana rok zaměstnaná jako točíř v podobné továrně, ale pracovní morálka zaměstnanců ji tak demotivovala, že si radši vyřídila živnostenský list a od té doby pracuje jako OSVČ nejdřív v dílně rodičů a později ve své vlastní. S manželem Martinem Miervou vychovávají čtyři technicky nadané syny, kteří se s největší pravděpodobností výrobou keramiky živit nebudou. Ale to už je jiný příběh – jejich příběh.
