Krev je život. V jedné kapce krve je obsažen celý život, celý vesmír. Modrá vlnka rozdělující kruh na dvě poloviny může evokovat podobu s čínským znakem pro harmonii Jing a Jang. Kruh v něm = vše je v pohybu, víří okolo pomyslného středu. Malý kruh vlevo nahoře je jako kotva pro velký kruh, jako země má měsíc. Kruh ve čtverci (čtverec rozuměj plátno) – symetrie – meditace (náboženské obrazy, jsou také symetrické, ideální pro meditaci, naše tělo je také symetrické, vedeme-li rozdělení vertikálně). Jak jsem napsala v úvodu, ať si každý divák utvoří svůj své myšlenky, ať hledá v sobě, obraz je typ komunikace.

Výtvarné umění studovala na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě. Následně studovala v Olomouci Dějiny výtvarných umění a rok strávila v severní Itálii na studijním pobytu. Od roku 2017 vystavuje v galeriích a kavárnách v Havlíčkově Brodě, v Humpolci, v Praze, v Brně a další. Galerii obrazů, kreseb, grafik a fotografií můžete shlédnout na www.cumart.cz. „Maluji hlavně olejovými barvami, realistické náměty jako krajina, postavy, zvířata a také abstraktní malby. U malby obecně hledám krásu, hloubku, barvu, energii, hravost, radost z procesu. Malování obrazů je pro mě aktivita, která vyžaduje jiné myšlení oproti běžným každodenním činnostem. Čas se zastaví, zpomalí, před býlím plátnem v ruce štětec namočený v barvě, jsem tvůrce, mohu namalovat cokoliv co má mysl si dokáže představit. Je to svoboda myšlení, vyjádření sebe sama a následná transformace na plátno. Je to pro mě forma meditace, pomaluji část plátna a pak se na něj dívám a mysl vede dialog jak dál pokračovat. U abstraktního obrazu je pak potřeba, aby divák použil jiný způsob dívání se, něž jak je u realistického námětu zvyklý. Malíř je naprosto svobodný při tvorbě abstrakce. Stejně tak divák je svobodný při čtení obrazu. Může tam vidět cokoliv co jeho mysl a duše vnímá z obrazu a tím se rozvíjí. A také u diváka může nastat meditační stav. Mě osobně se takový stav občas dostaví u některých obrazů jiných malířů a je to krásný zážitek. Staří Řekové věřili, že Múzy, božské bytosti, vedou ruku umělce při tvorbě. Při malování se někdy dostanu do stavu, jako kdyby vedl někdo mou ruku, nebo sama ruka maluje, aniž bych ji vedla myšlenkami, v těchto chvílích vzniká to nejlepší z obrazu. Kdo vede mou ruku vskutku nevím, možná jsou to ty múzy, které znali již antičtí mudrcové.“